Škálování decentralizace
Škálovatelnost je žádoucí vlastnost systémů, jež umožní udržet či zvyšovat kvalitu služeb s rostoucím počtem uživatelů. Pokud paní u poštovní přepážky odbaví průměrně 1 člověka za 5 minut a pobočku navštíví denně pod 100 lidí, zdatná pošťačka práci hravě zastane. Pokud by začalo pobočku pravidelně navštěvovat více lidí, pošťačka by přestala svoji práci stíhat. Tvořily by se dlouhé fronty a lidé by byli nespokojení. Začali by hledat alternativní řešení, což by mohlo vést k tomu, že daný poskytovatel služby přijde o zákazníky. Aby se tomu předešlo, vedení se zamyslí a otevře druhou přepážku. Pošta nyní zvládne odbavit 200 lidí. Můžeme říct, že byl vyřešen problém se škálovatelností.
Ve světě kryptoměn se škálovatelnost řeší hlavně na úrovni počtu odbavených transakcí za daný čas. To je však pouze jedna z vlastností decentralizovaných sítí. Z určitého pohledu dává smysl zamýšlet se nad možnostmi škálovatelnosti decentralizace. Decentralizace je dynamický proces a v čase se mění. Může se zvyšovat i snižovat. Adopce kryptoměn je stále nízká a všichni věříme, že počet uživatelů v čase skokově poroste. Podobně jako na příkladu s poštovní přepážkou je nutné zabývat se tím, jak se vypořádat se škálovatelností důležitých vlastností sítí.
Pro plné pochopení článku je dobré rozumět pojmu decentralizace. Je také užitečné vědět, že decentralizace se odehrává na základě nějakého volně dostupného zdroje. V tomto článku si vysvětlíme, jakým způsobem se dá úroveň decentralizace měřit a letmo se podíváme na pár současných projektů. Dále, proč vlastně o škálovatelnosti uvažovat a proč se nespokojit se současným stavem.
Jak se v decentralizovaných sítích rozděluje moc
Vy výše jmenovaných článcích jsme si vysvětlili, že v síti má určitou rozhodovací moc ten, kdo vlastní určitý drahý zdroj. Je v principu jedno, jestli je to energie v případě PoW, nebo mince v případě PoS sítí. Zajímavější je podívat se na to, kdo má v síti jaká práva o něčem rozhodnout. My se v textu zaměříme hlavně na práva týkající se síťového konsensu. Zajímavé je také téma hlasování o změnách na úrovni zdrojového kódu protokolu, tedy například o změně samotného konsensu. To je však téma na samostatný článek.
V ideálním světě by si byly všechny entity rovné a měli stejný podíl rozhodovací moci. Pokud by síť používalo 10 milionů lidí, každý by měl naprosto stejný díl moci. To by znamenalo, že každý jednotlivec by měl naprosto stejnou šanci sestavit blok a získat za to odměnu. To je ale v praxi nedosažitelný cíl. Sestavit blok totiž znamená, že daný člověk musí provozovat node 24/7 s dobrým připojením do internetu a mít dostatečné technické znalosti. Také by to znamenalo, že by bylo nutné konsensus více napojit na fyzický svět a rozhodovací moc rozdělit na základě jiných pravidlech. Výsledkem je, že v ekosystémech sítí jsou velryby s velkým podílem moci a určitý počet žraloků, menších ryb a krabů.
Mít moc je zavazující. Pokud ji získáte, nesete určitou odpovědnost. Pokud svěřenou práci pro síť nebudete vykonávat dobře, poškodíte celou síť. V našem případě se bavíme hlavně o produkci bloků. Měly by proto existovat opravné mechanismy zajišťující, že práci pro síť budou vykonávat jen entity s většinovou podporou. To zajistí požadovanou kvalitu. V naprosté většině všech současných existujících sítích jsou entity, které mají větší odpovědnost než ostatní entity. V daném ekosystému tak zpravidla existuje několik rolí:
- Producenti bloků. Tyto entity se podle nějakého pravidla střídají v produkci bloků. Mají právo rozhodnout se, jestli blok vůbec vyprodukují, na jaký minulý blok naváží, a jaké transakce do bloku vloží. Tyto entity mají pod kontrolou například cenzuru či případné preferování transakcí. V případě forku si vždy vyberou vlastní blok nebo blok kamaráda, je-li k dispozici. Jsou sítě, kde je důležité pořadí transakcí v bloku, takže odpovědnost může být vyšší než u jiných sítí. Na tyto uzly mohou být kladeny vyšší nároky na počítačové zdroje. Pokud má daný uzel zpracovávat vyšší počet transakcí nebo vykonávat kontrakty, nestačí na to běžný notebook. V mnoha sítích jsou producenti bloků entity, kterým se říká pooly. Pool se vyznačuje tím, že jeho rozhodovací sílu nemusí ovlivnit pouze jeho vlastník či vlastníci, ale také ostatní entity v ekosystému, kterým budeme říkat delegátoři. Nároky na blok producenty se v různých ekosystémech výrazně liší a to se týká také nutnosti vlastnit zdroj decentralizace.
- Delegátoři jsou lidé, kteří disponují vzácným zdrojem. Podle velikosti zdroje mají určitou rozhodovací moc. Tuto moc však sami plně nezužitkují. Namísto toho delegují moc, a tím svěřují odpovědnost, na zvoleného blok producenta (pool). Delegátoři tedy sami neprodukují bloky, ale rozhodují o tom, kdo je má vytvářet. Tato skupina bývá výrazně početnější než počet poolů. Můžete si to představit jako volby, kde občané hlasují pro zvolené politiky, kteří je pak budou po nějaký čas zastupovat. Rozdíl je v tom, že hlas nemá automaticky každý, ale jen ti, co si zakoupí daný zdroj. Síla rozhodovací moci se tak liší podle finančních možností či podnikatelských schopností jednotlivých delegátorů. V případě PoW se delegátorům říká těžaři a ti delegují výpočetní sílu. U PoS sítí delegátoři takzvaně stakují své mince. Představte si to tak, že právo vytvořit blok má každá jednotlivá mince, pokud je zahrnuta ve stakingu. Delegátor (vlastník mincí) vlastní právo blok vytvořit, ale odpovědnost předá poolu. Principiálně se PoW a PoS v delegování odpovědnosti neliší.
- Třetí skupinou jsou uživatelé. To jsou často držitelé mincí, ale ne nutně. Zde už se od sebe jednotlivé ekosystémy liší. V PoW sítích nemají vlastníci mincí žádné rozhodovací právo. Nemohou vytvořit blok, ani rozhodnout o síle poolu, který je podle nich k této funkci nejvíce způsobilý. U PoS sítích jsou majitelé mincí v podstatě delegátoři. Staking je dobrovolný, ale většina vlastníků této možnosti využije. Každý vlastník si může zvolit pool dle vlastní preference a aktivně dozírat na jeho činnost.
PoS řešení se od sebe poměrně dost liší ať už terminologií, nebo principy stakingu. Staking může například vyžadovat provozování vlastního uzlu produkujícího bloky a pevně daný minimální počet mincí. S existencí poolů se na úrovni protokolu nepočítá, takže se v podstatě nepočítá ani s delegováním moci. Dalo by se říct, že projekt má pouze blok producenty a držitele mincí. Pooly však často vznikají samovolně pro vlastníky menšího počtu mincí. Vždy je dobré se ptát, jestli vlastník mince svěřuje třetí straně (což snižuje decentralizaci), nebo je při stakingu nadále vlastní. V jiných projektech mohou být pooly součástí protokolu.
S delegováním moci se počítá, a to i v případě, že jednotlivec drží opravdu malé množství mincí. Některé protokoly mince zamykají na určité období, jiné ne. Některé protokoly trestají operátory za nekvalitní služby či podvodné chování, jiné se spoléhají na teorii her opírající se o Nashovu rovnováhu. V textu se pro jednoduchost nebudeme zabývat konkrétními PoS projekty, nicméně je dobré být si vědom toho, že rozdíly existují a v konečném součtu mohou jednotlivé detaily sehrát klíčovou roli v kvalitě decentralizace. Budeme se držet nastíněné terminologie blok producentů a delegátorů moci, která fungují všude. Je fér dopustit se tohoto zjednodušení?
Pokud má daný projekt definovaný fixní počet mincí nutných pro provoz uzlu produkujícího bloky, bude s rostoucí cenou mincí tato možnost stále více exkluzivní. Lidé proto budou využívat stakování na burzách, která může vzít všechny mince jednotlivých vkladatelů a uzly provozovat. Aby se předešlo tomuto druhu koncentrace moci, bude snaha vytvořit pooly, které budou více decentralizované. Stakování se umožní třeba přes smart kontrakt. Delegovat rozhodovací sílu přes třetí stranu bude pravděpodobně vždy existovat. Lidé chtějí profit s minimem vlastní námahy a jsou ochotni podstupovat riziko. Navíc se budou chtít stakingu účastnit i v případě, že nemají dostatek prostředků či technických schopností na to, aby rozjeli vlastní uzel. Delegátoři se nejspíš dříve či později v každém ekosystému v nějaké formě objeví.
PoW trpí stejným problémem. Lidé si mohou nakoupit výpočetní sílu u třetích stran, které za jejich peníze provozují PoW těžbu. Pokud bude cena energií v Evropě drahá a lidé budou chtít na těžbě přesto vydělávat, mohou si u třetí strany třeba v Americe kupovat hash rate či pronajmout ASIC miner a platit za energii. Vše zcela na dálku. Cloud mining služeb například Genesis Mining využívá podle jejich úvodní stránky až 2 miliony lidí.
Delegování moci se z pohledu decentralizace může podstatně lišit. Moc můžete delegovat takovým způsobem, že můžete svoji volbu týkající se výběru blok producenta kdykoliv změnit a nepodstupujete žádné riziko spojené s třetí stranou. To nabízejí některé PoS sítě. Nebo si jen koupíte hash rate a důvěřujete třetí straně. Důvěra ve velké třetí strany je pro decentralizaci obecně ošemetná. Představte si obrovskou cloud mining firmu, ve které jediný člověk rozhoduje o tom, na jaký pool se bude v danou chvíli všechen hash rate směřovat. Každá centralizace v sobě skrývá zneužití v podobě výpadku služby, interního či externího útoku, živelné katastrofy, atd. Většina rozhodovací moci a kontrola uživatelů cloud miningu často končí u odeslání transakce za nákup služeb.
Pojďme si rozdělit delegátory na ty, kteří delegují odpovědnost a nadále drží přímou kontrolu nad možnou změnou svého rozhodnutí. Žádná třetí strana nemůže delegovanou moc zneužít, například ji krátkodobě přesměrovat na jiného blok producenta. Moc tak může zneužít pouze ten, komu je odpovědnost přímo svěřená. Tento typ delegování si často žádá implementaci přímo na úrovni protokolu, nebo alespoň na úrovni smart kontraktu.
Do druhé skupiny by patřilo delegování moci, kde nelze zajistit nezneužitelnost třetí stranou. Delegující nemá plnou kontrolu nad delegovanou mocí. Typický příklad je právě cloud mining, kdy skupina lidí po celém světě zaplatí za energii, ale operátoři v hale jsou ti, kteří se mohou rozhodnout výpočetní sílu zneužít. To samé je staking na burze. Pojmenujme si tento jev jako delegování důvěryhodné (nezneužitelné třetí stranou) a nedůvěryhodné.
Pojďme si to zopakovat. Na obrázku můžete vidět rozdělení moci, kde v prostředním kruhu vidíte blok producenty jakožto skupinu s největší odpovědností. V kruhu nad nimi jsou delegátoři, kteří jim mohou delegovat odpovědnost, ať už důvěryhodně či nedůvěryhodně. Úplně vně jsou držitelé mincí, kteří mohou splývat se skupinou delegátorů, zejména u PoS projektů.
Existují projekty, které mají kvůli vyšší škálovatelnosti fixně omezený počet blok producentů. Rozšířený byl Delegated PoS (DPoS). Toto rozdělení moci využívá EOS, Tron, Binance Chain a další. Decentralizace je v podstatě fixní a škálovat z principu nemůže. Blok producentů je obvykle kolem několika desítek. Skrze nějakou formu hlasování lze blok producenty vyměnit. V případě EOSu se ukázalo, že blok producenti mohli křížem hlasovat pro sebe a tím se držet u moci. Vznikaly kartely moci a tím ztráta důvěry v tento projekt.
V kontextu tohoto článku jsou tyto sítě nezajímavé. Pozorný čtenář si všimnul, že v článku mluvíme o skupině delegátorů, což by mohlo evokovat souvislost se slovem “Delegated”. Pojďme se domluvit tak, že počet block producentů nesmí být protokolem shora omezen, což platí u PoW i PoS. Jinými slovy, pokud je decentralizace omezena protokolem bez možnosti růstu, nemá smysl bavit se o její škálovatelnosti. Růst decentralizace je však možný v rámci skupiny delegátorů.
Jak měřit decentralizaci
Mezi analytiky panuje shoda na tom, že měřit decentralizaci je možné podle počtu subjektů v jednotlivých kategoriích. Více důležitá je skupina blok producentů, méně důležití jsou delegátoři. Pro konkrétní projekt to nemusí platit 100%, my se však budeme držet tohoto přímočarého rozdělení. Blok producenti jsou ti, kteří v danou chvíli dělají pro síť kritická rozhodnutí. Delegátoři jsou ti, kteří mohou práci blok producentů či poolů kontrolovat a pokud se děje něco špatného, mohou odpovědnost delegovat na jiný pool. Tím sníží sílu potenciálně špatně fungujícímu či podvodnému poolu (pool vytvoří za daný čas méně bloků) a naopak podpoří jiný pool.
Je nutné si uvědomit, že v případě problému mohou delegátoři jednat pozdě. Blockchain sítě běží 24 hodin a v části světa bude vždy panovat noc. Pokud vznikne potřeba rychle snížit nějakému poolu jeho konsensuální sílu, může to trvat hodiny, nebo klidně několik dnů, než se delegátoři v dané situaci zorientují a synchronizují své jednání. To může být příliš pomalé pro odvrácení problému. Během několika málo hodin u PoW, či minut u PoS, může dojít k nešťastné události, která bude z pohledu síťového konsensu nevratná, má-li se dodržet požadavek na nepřepisování historie blockchainu. To je jeden z vícero důvodů, proč se skupina blok producentů považuje z pohledu decentralizace i bezpečnosti sítě za více důležitou.
Pomozme si následující analogií. Pokud máte uchránit dům před požárem, je nejdůležitější prevence. Důležitá je instalace protipožárního sprinklerového systému, dostupné hasicí přístroje, dveře jež brání snadnému šíření požáru, únikový systém, atd. Sem spadá skupina blok producentů, neboť neustále aktivně dohlíží na tato opatření. Jakmile začne hořet, musí systém dobře fungovat. Pokud ne, musí přijet požárníci, aby oheň uhasili. To je v podstatě role delegátorů. Ti mohou reagovat na vznikající požár. Dům buď shoří (úspěšný 51% útok), nebo se ho podaří uhasit. Plné uzly bez možnosti delegování mohou požár i hasiče jen z povzdálí sledovat. Aktivně nemohou často dělat nic. Nepodílí se na prevenci, ani nehasí.
Krátký pohled na současný stav decentralizace
Najít data o počtu producentů bloků a jejich konsensuální síle je relativně lehce dohledatelná informace. V případě Bitcoinu se můžete podívat na libovolný blok explorer a budete rychle v obraze. Pro Ethereum, Cardano, Binance Chain a všechny další projekty dále v řadě podle tržní kapitalizace byste měli najít podobné údaje. Nápomocné jsou zejména kruhové diagramy. V případě Bitcoinu vidíme, že v síti je 7 dominantních poolů mající přes 8% podíl. Největší pool má přes 20% podíl a najít můžeme pool burzy Binance s asi 10% podílem. 7 dominantních poolů má dohromady asi 90% podíl na moci.
Všechny PoW sítě jsou na tom velmi podobně. Vždy najdeme pár dominantních poolů, kterých bude kolem deseti. Prvním PoS projektem v první desítce je Cardano. Pojďme se podívat na něj.
Na obrázku můžeme vypozorovat, že silnou pozici má burza Binance s 12 %, což je podobný podíl jako u Bitcoinu. Dalších velkých poolů mající podíl mezi 0,7 až 4,2 % je skoro 20. Dohromady mají asi 32 % podíl moci. Dá se říct, že Binance a 20 nejsilnějších hráčů drží dohromady 44% podíl moci. Většinu konsensuální síly drží entity provozující jediný pool (22 %), nebo entity provozující více poolů (protokol má určitý mechanismus podporující snazší vznik malých poolů). V síti produkuje bloky asi 1100 poolů, z toho asi 63 % jsou ty, které provozují single pool operátoři. Dá se říct, že v síti je v tuto chvíli asi 700 nezávislých blok producentů.
Ethereum se chystá k přechodu na PoS a na Beacon chainu je aktivních 240,000 validátorů (v naší terminologii jsou to blok producenti). Jedna entita může provozovat více validátorů. Museli bychom udělat hlubší analýzu, abychom zjistili, jaký je počet nezávislých entit. Nicméně nejspíš bychom se lehce dostali do řádů tisíců. Doplním, že pokud stakujete ETH přes burzu Binance, provozujete nedůvěryhodné delegování.
V mnohem složitější situaci budeme, pokud budeme chtít měřit decentralizaci na úrovni delegátorů. PoS protokoly mají přehled o své decentralizaci na úrovni mincí, takže máme k dispozici přesná on-chain data. V případě Cardano sítě víme, že svoji moc delegovalo síti 840,000 lidí. V případě stakingu mívají většinou lidé jednu peněženku a delegují na jeden pool. Informace o tom jaké procento lidí má více peněženek nikdy mít nebudeme, takže předpokládejme, že jich je třeba 700,000. Dodejme, že se jedná o důvěryhodné delegování jež je implementované přímo na úrovni protokolu. K nedůvěryhodnému delegování dochází hlavně skrze burzy. Lidé nechají mince na burzách a ty je využijí ke stakingu, ať už k přiznanému nebo nepřiznanému.
V případě PoW sítí je informace o delegování složité rozklíčovat, neboť nejsou k dispozici důvěryhodná data. Data drží pod pokličkou jednotlivé pooly a nezveřejňují je. Pokud se něco objeví, není to ověřitelné. Jediné od čeho se můžeme odrazit je vlastně jen hash rate. Ten nám však neřekne vůbec nic o počtu nezávislých delegátorů. To co víme je, že těžba tíhne k centralizaci. Velké těžební firmy budou mít vždy lepší vyjednávací pozici co se týká nákupu ASIC minerů, energie a nakonec i poplatků ze strany pool operátorů. Ty mohou být výhodnější, než ty zveřejňované. Například v ekosystému Bitcoinu F2Pool deklaruje pro těžbu BTC 2,5 %, ale přitom má nejvyšší hash rate. Ekonomicky to nedává moc smysl, neboť existují pooly s mnohem lepšími podmínkami. Při domácí těžbě musíte zaplatit plnou cenu za hardware, na energii nedostanete výraznou slevu, a ještě si těžko vyjednáte lepší podmínky u poolu.
U PoS sítí je vše transparentní a průhledné. U PoW sítí je vše zahalené v mlze. To má samozřejmě i své výhody, ale zrovna z pohledu měření decentralizace je to pro nás celkem oříšek. Může docházet k pokřivení trhu v neprospěch decentralizace a my nemáme data pro analýzu.
Abychom si udělali alespoň rámcovou představu o skupině delegátorů v Bitcoin síti, vězte, že se každý měsíc se vytěží 27 000 bitcoinů. Největší těžební farmy se chlubí, že měsíčně vytěží několik stovek mincí BTC. Jedna z největších farem v severní Číně dosáhla 700 vytěžených BTC za měsíc a přispěla tak více než 2 % k celkovému hash rate. Pokud se velcí investoři rozhodnou pustit se do PoW těžby, nakupují ASIC minery po tisících a jsou ochotni za to zaplatit několik milionů dolarů. Na jediné farmě mohou být desítky tisíc ASIC minerů. Jak tohle uchopit? Z pohledu decentralizace je výhodnější mít 10,000 nezávislých domácích těžařů, než jednu velkou těžební halu se stejným množstvím minerů, kterou ovládá jeden majitel.
Existuje pouze 50 farem s 2% podílem? To asi ne. Takových farem najdeme po světě spíše stovky a jejich celkový podíl na hash rate bude hodně přes 50 %, nedivil bych se, kdyby to bylo 90 %. Těžbě se tak věnují tisíce, možná deseti tisíce nezávislých subjektů, máme-li se bavit o důvěryhodném delegování. Pokud se dá věřit údaji ze stránek Genesis Mining, nedůvěryhodné delegování budou provozovat miliony lidí, neboť existuje více podobných poskytovatelů. Víc asi nemá cenu spekulovat.
Nyní už víme, jak decentralizaci měřit. Cílem článku není pídit se po přesných číslech pro jednotlivé projekty a hrubé obrysy nám bohatě stačí k pochopení toho, proč uvažovat o škálovatelnosti decentralizace.
Škálování decentralizace
Představte si skupinu 100 lidí, která bude mezi sebou soutěžit o to, kdo je lepší podnikatel. Každý na začátku dostane 1000 korun a budou si navzájem platit za služby a zboží. Musí se zajistit, aby nikdo nepodváděl. Ve skupině se najdou dva odvážní účetní, Alice a Bob. Navrhnou, že budou udržovat účetní knihu. Jeden vždy něco napíše a druhý ho bude přes rameno kontrolovat. V zapisování se budou střídat po dnech. Kdyby chtěl zapisující účetní zaznamenat něco špatně, kontrolující účetní ho ihned opraví. V knize tak budou pouze validní údaje.
Pokud by do knihy dělal zápisy jeden účetní, měl by vše plně v moci a mohl by podvádět. V případě 2 účetních se můžeme bavit o určité decentralizaci, respektive o vyšší důvěře v systém. V našem případě se účetní dobře znají a záznamy dělají prakticky spolu. Na síťové úrovni je ideální, pokud se blok producenti navzájem neznají a kontrolují se pouze přes klienty.
Co když chce účetní Alice něco zapsat a účetní Bob řekne, že je to chyba? Chvíli se budou hádat a nakonec dojdou k názoru, že by bylo nejlepší, kdyby se k nim přidala ještě třetí účetní, Carol. Pokud znovu dojde ke sporu, dva hlasy účetních rozhodnou o pravdě. Sláva, máme to nejlepší účetnictví na světě. Teď už nikdo nemůže podvádět a spory se vždy vyřeší.
Omyl. Co když se Alice a Bob domluví, že budou podvádět? Carol může poukázat na chybu, ale nemá dostatečný počet hlasů. Alice a Bob ji vždy přehlasují a do knihy zanesou to co chtějí. Kolik potřebujeme účetních? 4 je sudý počet a některé spory by se nikdy nevyřešily. Další logická volba je 5. Ale co když se Alice, Bob a Carol domluví, že budou podvádět? Musíme na to jít jinak. Lidé se domluví, že budou účetním platit pravidelné odměny, ale jen v případě, že budou svoji práci dobře a poctivě vykonávat.
Účetní jsou rázem ve zcela jiné situaci. Protože chtějí získat odměnu, jsou motivování dělat poctivou práci. V naší skupině je 100 lidí (zanedbejme že část z nich jsou účetní) a na začátku dostali 1000 korun. Řekněme, že každý dá měsíčně ze svého bohatství 60 korun pro odměny účetním. To je dohromady 6000 korun, každý účetní dostane měsíčně 2000 korun. To je královská odměna pokud vezmete do úvahy, že každý dostal na začátku 1000 korun. Účetní mají šanci stát se nejlepšími podnikateli ve skupině. Nikdo z nich nebude podvádět.
Tento imaginární příběh bude fungovat jen do doby, kdy ho bude hrát pouze 100 lidí. Jakmile se zvedne počet na 1000 lidí, budou objemy spravované účetními mnohem vyšší. Bude větší šance narazit na transakce nesoucí desítky tisíc korun. To jsou takové sumy, že se znovu vyplatí podvádět. Kdyby 1000 lidí dalo 60 korun na odměnu pro těžaře, dostal by každý měsíčně 20,000 korun. Vydělat si jedním podvodem 100,000 korun bude však nadále lákavé. Navíc je otázka, jestli by byli lidé ochotni dívat se na vysoké platy účetních. Nejspíš by začali dávat méně, třeba 12 korun. Účetním by se odměna zdvojnásobila na 4000 korun. Motivace podvádět nebude zanedbatelná.
S rostoucím počtem uživatelů bude růst sociální a finanční význam sítí. Porostou přenášené objemy a bude mnohem vyšší tlak na ovládnutí sítě zevnitř, nebo zvenku. Nutně se musí něco stát také se skupinou blok producentů a delegátorů. V naší analogii se skupinou účetních 3 účetní na 100 lidí dávalo smysl. Může 1000 lidí důvěřovat 3 účetním? Možná ještě ano. U 100,000 můžeme začít pochybovat. U milionu by to bylo málo. Decentralizované sítě mohou jednou používat stamiliony lidí. Možná se dostaneme na miliardu. Přenášené objemy budou astronomické. Může si síť vystačit se skupinou 10 blok producentů? O nějaké decentralizaci se samozřejmě bavit můžeme, ale pokud má růst důvěra v síť, měl by růst také jejich počet. Na miliardu uživatelů mi 10 poolů přijde hodně málo a osobně bych rád viděl čísla o dva až tři řády vyšší. Je samozřejmě důležité vzít do úvahy všechny detaily dané sítě a hodnotit to komplexně.
Jednou z cest jak zajistit kvalitní účetnictví v našem příběhu je královsky platit účetní. Jenže je to pořád jen o penězích a teoretická šance na zneužití moci existuje. Rozumnější je zvyšovat počet účetních spolu s tím, jak roste počet lidí. Tedy škálovat na úrovni účetních. Pokud zajistíme rostoucí počet účetních, kteří budou za svoji práci dobře placeni, docílíme asi nejlepšího možného výsledku.
Veřejné sítě budou mít vždy omezený rozpočet a my ho dopředu v podstatě ani neznáme. Navíc zde nemáme volbu mezi královsky placenou, avšak malou skupinou blok producentů a početnější skupinou dobře placených. Jak je vysvětleno v článcích uvedených v úvodu, existují dobré důvody, proč by měly sítě usilovat o dosažení maximální možné decentralizace.
V našem příběhu jsme zapomněli na skupinu delegátorů, která plní úlohu jakéhosi kontrolního orgánu. Na úrovni individuálního rozhodovacího procesu se můžeme bavit o možnosti oslabit či úplně sesadit blok producenta a nahradit ho někým jiným. Jelikož se vždy decentralizuje kolem drahého zdroje, je vždy otázkou, do jaké míry se může daný blok producent držet u moci sám. V případě PoW může být pool operátor současně těžař. U PoS sítí je téměř vždy požadováno, nebo nějak ekonomicky zvýhodněno, pokud má blok producent vlastní kůži ve hře, tedy stakuje vlastní mince. V obou případech může nastat situace, že se bude blok producent držet u moci vlastními prostředky a bude dělat neplechu. Může to být ekonomicky nevýhodné, a teoreticky možné to je.
Jeví se mi výhodné mít v síti skupinu blok producentů a delegátorů, neboť moc je možné rozložit na více nezávislých subjektů. Je tak větší šance, že většina prostředků bude vždy vynaložena ve prospěch poctivé většiny. Více lidí dá většinou dohromady větší bohatství než jednotlivec. Je těžké docílit stavu, kdy bude každý subjekt v síti blok producent. V případě delegování je to jednodušší. Samozřejmě je nutné, aby se v případě delegování moci jednalo o důvěryhodnou variantu. Týmy projektů by se měly snažit o to, aby byla účast na decentralizaci ekonomicky dostupná a jednoduchá pro maximální počet lidí. Odměny by se měly rozdělovat adekvátně mezi všechny účastníky decentralizace. Odměnit by se měla i samotná delegace. V ideálním případě by mělo být vše transparentní.
Vraťme se naposledy k našemu imaginárnímu příběhu. Účetní se sami přihlásili k vykonávání práce, ale pro lidi je vždy výhodné mít právo volby a odvolání. Pokud necháme lidi hlasovat o tom, kdo bude účetní a budeme odměňovat nejen účetní, ale také samotné lidi, je velká šance, že budou lidé dohlížet na práci účetních. Tím spíš, když na fungování celého systému mají vlastní ekonomický zájem. Bez zpětné vazby zespodu nahoru bude vznikat elita účetních, která se nakonec může nějak domluvit. Lidé by vždy měli mít možnost volby či šanci za změnu systému, pokud mu mají důvěřovat. Důvěra je o tom, že váš hlas, spolu s hlasem většiny, změní systém. Lidé mají tendenci hledat alternativu, pokud systém změnit nemohou.
Všechny veřejné blockchain sítě jsou v podstatě na začátku. U těch starších vidíme silné hráče a je složité do systému vstoupit a získat odměnu za podílení se na decentralizaci. U Bitcoinu je to dáno historicky. Na začátku bloky vytvářel každý kdo si spustil počítač. Decentralizace rostla s každým novým těžebním uzlem v síti. Dalo se říct, že decentralizace rostla s počtem uživatelů, což je naprosto ideální stav. Odměna byla spojena hlavně s konzumací energie a předpokládalo se, že decentralizace poroste s bezpečností. S příchodem poolů a vývojem ASIC minerů se těžba dramaticky proměnila a s tím samozřejmě také decentralizace. Obě vlastnosti byly od sebe odtrženy na úrovni klienta. Přestalo platit, že každý uživatel je těžař a pomáhá decentralizovat síť. Držitelé BTC mincí nepatří do skupiny producentů bloků, ale ani do delegátorů. Mohou provozovat plný uzel, ale bez jakýchkoliv možnosti odvrátit útok, či oslabit pozici špatně se chovajícího poolu. Bitcoin je nyní v pozici, kdy roste počet uživatelů, s rostoucí cenou mincí může růst bezpečnost, ale decentralizace spíše stagnuje, pokud dokonce neklesá.
PoS sítě mají výhodu v tom, že skrze mince se síť zabezpečuje a současně decentralizuje. S rostoucím počtem uživatelů tak zcela přirozeně škáluje decentralizace, ale také bezpečnost. Je to paradoxně koncept, který měl Bitcoin na začátku. Pokud bude síť používat miliarda uživatelů a daná síť podporuje důvěryhodné delegování, bude současně existovat miliarda delegátorů. Otázka samozřejmě je, kolik bude existovat poolů, budou-li v systému přímo podporovány. Zde se od sebe liší přístup Etherea 2.0 a Cardana. Bude zajímavé sledovat vývoj decentralizace PoS sítí v dalších letech.
Závěr
Decentralizace je dynamický proces. Není to něco co systém jednou má a tým se o to může přestat starat. Tým je tu od toho, aby monitoroval stav sítě, vyslyšel názory uživatelů a adekvátně reagoval. Decentralizace je jako demokracie. Pokud se o ni lidé přestanou starat, bude se zhoršovat do té míry, že se může snadno proměnit v jiný režim. Nyní víme, že postavit decentralizovanou síť je relativně snadné a umíme to s PoW a PoS. Nastal čas o decentralizaci pečovat a pokusit se jí udržet po desetiletí. S rostoucím počtem uživatelů porostou nároky na kvalitu sítí. V úvodu jsme zmínili škálovatelnost na úrovni transakcí, ale škálovat se musí také v případě bezpečnosti a decentralizace. Škálovatelnost transakcí se dá posunout na jiné vrstvy a bude se to dít. Ani PoS zatím nedokáže dostatečně škálovat na první vrstvě. Přesunout problém s decentralizací na jiné vrstvy nelze a řešit ji musí vždy první vrstva.
Nové projekty, které se derou do první desítky, nepoužívají PoW, ale jiné konsensus algoritmy. Staré PoW projekty v podstatě odešly do důchodu. Ačkoliv o PoS bezpečnosti určitá skupina lidí stále pochybuje, z pohledu decentralizace a škálovatelnosti jsou tyto sítě výrazně lepší než první generace. Některé nové sítě jsou přibližně 100x více decentralizované než Bitcoin a zvládnou odbavit 100x až 1000x více transakcí. Vždy je to o detailech, ale nastupující trend je jasný. Nové sítě jsou tu a lidé je používají.
Počet transakcí a přenesené objemy rozhodně nejsou zanedbatelné a Bitcoin v tomto ohledu nikterak nedominuje, ačkoliv je stále první. Na Ethereum 2.0 všichni zoufale čekají a je možné, že po přechodu na PoS tato síť doslova exploduje pod tíhou nových uživatelů. Decentralizace nejspíš není vlastnost, která rozhodne o úspěchu projektů, ale nezapomínejme, že je to pořád klíčová vlastnost celého krypto průmyslu. Nedává smysl snažit se o decentralizaci světa a klíčovou odpovědnost nechat několika málo lidem. Odpovědnost musí nést sta tisíce až miliony lidí. Změna paradigmatu je o důvěře a v případě blockchainu je hlavním ukazatelem právě decentralizace.
[twitter-follow username="btctip_cz" scheme="dark"]
.
[easy-social-share buttons="facebook,twitter,linkedin" counters=1 counter_pos="inside" hide_names="no" template="tiny-retina"]
