Kdo vlastní Bitcoin a jak silná je jeho decentralizace?

Kde končí decentralizace

Víte kdo vlastní Bitcoin? Pokud se budete ptát běžných lidí, řeknou vám, že nikdo, nebo všichni. Obě odpovědi nejsou pro začátek vůbec špatné. Veřejnost je dnes relativně dobře poučena o tom, jak funguje decentralizovaná síť a jak se dospěje k síťovému konsensu. Síť je tvořena uzly a malá část z nich má právo náhodně vytvořit blok. Blok následně autonomní uzly akceptují, nebo zahodí. O výsledku rozhoduje většinový názor. Na decentralizovanou síť se můžeme obecně dívat jako na soubor pravidel, která jsou vepsaná do zdrojového kódu klientů. Klient je kus software, který si provozovatelé uzlů instalují na své počítače. Provozovatelé plných uzlů jsou tak přímí účastníci síťového konsensu, kteří se podílí na dodržování pravidel. Je proto záhodno, aby měli stejnou verzi klienta. Jen tak totiž mají jistotu, že dohlíží na stejná pravidla jako ostatní. Tato pravidla nejsou stále stejná a neměnná, jak si široká veřejnost často myslí. Zdrojový kód klientů se mění na denní bázi, takže se mění také pravidla. Jednou za čas se vydá nová verze klienta s upravenými pravidly. Provozovatelé uzlů si musí čas od času stáhnout novou verzi a aktualizovat svůj uzel.  Je moudré se ptát, jak probíhá aktualizace zdrojového kódu a s jakými procesy je to spojené. Článek bude úvodem do poměrně komplexní problematiky a pomůže nám odpovědět na otázku z úvodu, kdo vlastní Bitcoin. Možná vás překvapí, že nás to zavede k cenzuře a k úvahám, jestli má decentralizace něco společného s demokracií. 

Jak rozumět vlastnictví v decentralizovaném světě

Pokud máte v peněžence bitcoiny, máte ve skutečnosti v podstatě jen právo změnit záznam v globální účetní knize skrze soukromé klíče. Pocitově jste vlastníkem určité tržní hodnoty a platí, že vám tuto hodnotu nemůže nikdo vzít. Vy můžete tuto hodnotu přes transakci poslat někomu jinému. Tuto možnost máte jen díky existenci sítě samotné. Pokud by síť ze dne na den zmizela nebo nebyla schopna utvářet síťový konsensus, přicházíte také o hodnotu. Vaše privátní klíče by vám byly k ničemu. Pokud tedy vlastníte bitcoin mince, mělo by vás zajímat, kdo vlastní síť. Dokud bude Bitcoin síť decentralizovaná, má nad ní kontrolu anonymní dav lidí provozující plné uzly. Vlastníci bitcoinů by měli v první řadě dbát na kvalitu decentralizace sítě, ale i všech přidružených procesů, neboť to přímo ovlivňuje šanci na možnost utrácení jejich majetku. V ideálním případě by měli majitelé mincí provozovat vlastní plný uzel. To je v praxi nedosažitelný cíl, neboť svět se přesouvá na mobilní telefony a ani ajťáci nemají moc chuť udržovat v chodu plné uzly.  Bitcoin síť samozřejmě ze dne na den nezmizí. Kdyby náhodou došlo k vážnému problému a přestal by se například utvářet síťový konsensus, tým obvolá pár dominantních pool operátorů a těžařů. Síť by společně nějakým způsobem oživili. Provozovatelé uzlů mají ekonomický zájem na tom síť opětovně zprovoznit a vlastně si neumím představit jiný scénář. Napsal jsem, že případný restart sítě by koordinoval tým. Co je to za entitu? Vlastní tým Bitcoin? Ano a ne. Tým nemůže být vlastníkem sítě, pokud nedisponuje většinou konsensuální síly. V případě Bitcoinu se bavíme o hash-rate. Tým má kontrolu nad zdrojovým kódem Bitcoin klienta, takže vlastně nad veškerými pravidly sítě a to včetně monetární politiky, pravidel konsensu, transakční sítí, atd.  Co týmu brání změnit pravidla a nezvýšit třeba počet mincí, nebo nezvětšit velikost bloku? Je to v podstatě jen společenská smlouva mezi týmem a uživateli. To je jakási neformální dohoda, že určitá pravidla jsou neměnná a tým se o to ani nepokusí. Do rovnice nám tak přibyl další významný hráč. Tým, který sice nemá kontrolu nad sítí jako takovou, ale vlastní pravidla sítě skrze zdrojový kód. Vlastníci mincí či tokenů v rámci jakékoliv sítě by se měli zajímat nejen o kvalitu decentralizace sítě, ale také o procesy na úrovni pravidel sítě. 

Decentralizace na úrovni pravidel sítě je složitá

Lidé v Bitcoin komunitě rádi říkají, že je síť decentralizovaná, neboť Satoshi Nakamoto projekt opustil. To je klišé a velice snadno vás přesvědčím o opaku. Když Satoshi založil Bitcoin, musel zveřejnit jeho kód na GitHubu. Většina kryptoměn má otevřený zdrojový kód (open source), takže se na něj může každý podívat. Satoshi měl plnou kontrolu nad zdrojovým kódem Bitcoinu, jinými slovy byl hlavním údržbářem repozitáře. To znamená, že měl určitá práva co se týká akceptování změn (pull requests) a jejich začlenění do hlavní vývojové větve (merge). Z hlavní vývojové větve se připravuje nová verze klienta. Satoshi byl někdo, kdo se také staral o moderování debaty a o vydání nové verze klienta (release cycle). GitHub je v podstatě centralizovaný server se zdrojovým kódem různých projektů. Každý repozitář musí mít nějakého správce. Když se Satoshi rozhodl opustit Bitcoin, předal tato práva jinému vývojáři, konkrétně Gavinu Andresenovi. Dá se říct, že Satoshi v podstatě předal rozhodovací práva k Bitcoin repozitáři někomu jinému a tím definoval svého následovníka. Bitcoin má samozřejmě správce repozitáře a tým i dnes a bude tomu tak i nadále. Tým dělá změny ve zdrojovém kódu v podstatě pořád. Aktuálně čeká na schválení 430 nových změn. Satoshi za sebou nezanechal příliš kvalitní kód a někdo by dokonce řekl, že měl kvalitu prototypu. Kód se proto přepisuje dodnes (refaktoruje).  Andersen v roce 2012 založil v USA neziskovou organizaci Bitcoin Foundation (Bitcoin nadace). Vývoj Bitcoinu opustil v roce 2014 a soustředil se na práci pro nadaci. Za pozornost stojí, že když si chtěli američtí senátoři pozvat nějakého zástupce Bitcoinu na kobereček, pozvali si již v roce 2013 generálního poradce Bitcoin nadace Patricka Murcka.  Dodejme, že Andersen opustil Bitcoin v roce 2016 kvůli pocitu selhání z vývoje a neshodám ohledně zvětšení bitcoinového bloku. Tato krátká výprava do historie vám měla ukázat jednu zásadní věc. Neexistuje něco jako decentralizace na úrovni vývoje software. Bitcoin je v první řadě kus software. Vývoj musí někdo řídit a kód musí někdo psát. V druhé řadě je to síť, kterou musí někdo udržovat v chodu. Nikdo jiný než lidé to nedokáže. 

Jak se mění pravidla a kód Bitcoinu

Uživatele příliš nezajímá, jak se software udržuje a vylepšuje. Mnozí si myslí, že síť je stále stejná, nebo že hodní vývojáři po celém světě spravují zdrojový kód ve svém volném čase. Při nedávném nasazení Schnorrových podpisů se lidé na fórech častokrát nechápavě ptali, jak je možné, že se nějaká novinka do Bitcoinu vůbec dostala a kdo o tom rozhodl. Informovanost lidí je v této oblasti hodně zanedbaná a komunita by na tom měla více zapracovat.  Věřte, že kolem vývoje je vždy hodně živo. Nelze udělat software bez bugů, nebo ho napsat tak, že není potřeba ho nikdy změnit. Ani mission-critical software, tedy software používaný v jaderných elektrárnách, v letadlech, ve zdravotnictví, či bankách nemá tak skvělé vlastnosti, že by byl bez chyb, nebo nebylo potřeba ho změnit. Nezapomínejme, že v digitálním světě se pořád něco mění a to včetně vlastností a schopností Internetu. Věci běžně zastarávají a to včetně použité kryptografie či jiných knihoven. Silný a dobře financovaný tým za projektem je pro dlouhodobou udržitelnost naprosto nezbytný předpoklad a kryptoměny nejsou žádnou výjimkou. Z pohledu autora textu se nabízí zcela klíčové otázky. Jak moc je vývoj daného projektu transparentní? Jak dobře funguje komunikace mezi týmem a komunitou? Jakým způsobem se rozhoduje o zásadních změnách pravidel? Kdo vlastně vývoj financuje a jaké jsou jeho ekonomické zájmy? Možná vás překvapí, že místo férové a otevřené komunikace se občas setkáme s uplatňováním cenzury či falešné propagandy. Informace kolem financování mohou být zahalené v mlze. K tomu se ještě dostaneme.  Každopádně si pamatujte, že Bitcoin kód, nebo jakýkoliv jiný ve veřejném repozitáři, má konkrétního správce. Dále si uvědomte, že kód v hlavním repozitáři (master větev) opravdu nemůže měnit každý jak ho napadne. Kdyby tomu tak bylo, změnila by se monetární politika každou chvíli. Zavádění změn do zdrojového kódu má svá pravidla vycházející s vývoje software obecně a fungovaní GitHubu. Kdo tvrdí, že Bitcoin se nemění nebo nikdy nezmění, nezalezl si dost hluboko do králičí nory a skočil na lep falešným narativům. To je v pořádku. Ne každý je programátor a lidi většinou nezajímá, jak probíhá například vývoj Windows.  Jako domácí úkol si zkuste sami za sebe promyslet, jestli je lepší, když je správce Bitcoin repozitáře veřejně známá osoba, nebo někdo, kdo je pod rouškou decentralizace skrytý v anonymitě. Poté zkuste zjistit, jak se dnes věci skutečně mají. 

Tým ani výrazné osobnosti přímo neohrožují decentralizaci sítě

Často slyším názor, že výrazné osobnosti za projektem, nebo velký tým, je pro decentralizaci problém. To je opět falešný narativ. Pojďme ho narovnat. Jak jsme si ukázali, za každým projektem musí vždy být reální lidé. Americký senát neměl problém předvolat si zástupce Bitcoinu. Mohl si předvolat libovolného vývojáře, Adama Backa, nebo někoho jiného.  Může nějaká vláda někomu přikázat, aby vypnul decentralizovanou síť? Nemůže, neboť žádný jednotlivec nemá dostatečně velkou kontrolu nad decentralizovanou sítí. Ani tým nemá takovou moc. I kdyby si vláda předvolala všechny vývojáře Bitcoinu, Etherea nebo jakéhokoliv jiného projektu a přikázala jim síť zastavit, všichni by svorně pokrčili rameny a řekli, že nad sítí nemají kontrolu.  Vitalik Buterin nemá páčku na řízení Etherea, Charles Hoskinson nemá kontrolu nad Cardanem, a tak bychom mohli pokračovat. Pro týmy platí úplně to samé. Má Anatoly Yakovenko kontrolu nad Solanou, když mohou síť tak často restartovat? Solana je relativně centralizovaná oproti jiným sítím, ale i v tomto případě je nutná domluva napříč klíčovými provozovateli uzlů. Ani Anotoly nemá na svém počítači tlačítko stop. Lídři projektů jsou většinou bohatí lidé a mohou provozovat jeden nebo více významných uzlů. To je celé. Když své uzly vypnout, ostatní uzly po celém světě budou síť nadále udržovat v chodu. Pozice výše jmenovaných lídrů projektů se v podstatě zásadně neliší od pozice Adama Backa z Blockstream, nebo nově nastupujícího “CEO” Bitcoinu Jacka Dorseyho. Všichni tito lidé mohou určovat směřování projektu a šířit své názory, které komunita ráda přebírá. Díky své veřejné expozici jsou pod tlakem komunity. I kdyby tito lidé náhle projekt opustili, ať už z jakéhokoliv důvodu, projekt samotný to neohrozí.  Satoshi projekt opustil, předal klíče k repozitáři a odešel. Andersen následně také odešel. Bitcoin žije vesele dál. Kdyby se zítra Vitalik rozhodl, že opustí Ethereum, nečekal bych nic víc, než krátkodobý pokles ceny. Ethereum je silný ekosystém a bez Vitalika se obejde. Provozovatelé plných uzlů jsou ekonomicky motivovaní Ethereum nadále udržovat v chodu. Síťový konsensus se bude utvářet dál a protokol si toho ani nevšimne. Ani uživatelé nemají důvod přestat používat DeFi služby kvůli takové relativně banální změně.  Pointa decentralizace spočívá v tom, že každý jednotlivec je nahraditelný, ať už na síťové úrovni, tak i na té sociální. Za pár let by se veřejně vyprofiloval nový lídr či mluvčí Etherea. Je možné, že by to byl Joseph Lubin, ale to je velká spekulace. Každopádně stalo by se něco podobného, co teď pozorujeme u Bitcoinu s Jackem Dorseym. Prostě lidé odcházejí a přicházejí. Ekonomické incentivy jsou silnější na náklonnost ke konkrétním lídrům.  Víc než hlavní tvář projektu je beztak důležitější tým, který reálně upravuje kód. Tým je vždy skupina lidí, která se mezi sebou nad problémy radí. Někdy jsou změny v kódu malé a pro uživatele bezvýznamné, jindy jsou větší. Není definovaná přesná hranice toho, o čem by měli rozhodovat uživatelé a o čem ne. Když je změna připravena k začlenění do hlavní větve, probíhá určitá forma review kódu, kde se ke změně může každý vyjádřit. Je to v podstatě jen jeden z dalších procesů v rámci GitHubu. Občas se může stát, že je v kódu bug, o kterém není dobré veřejně mluvit. Na kritickou chybu mohl upozornit někdo (white hacker/hodný hacker) přes privátní zprávu pro tým. Přímo na GitHubu Bitcoinu můžete najít návod, jako takovou informaci týmu předat přes šifrovaný kanál. Tým je nucený mlžit a problém řešit tak nějak “nenápadně”. To proto, že kdyby se někdo další o chybě dozvěděl před opravou, mohl by jít zneužít. V historii Bitcoinu i jiných projektů už k tomu několikrát došlo. Není to nic neobvyklého a tým může po opravení chyby o problému veřejně promluvit. Důležité je, že se tým může poradit a najít řešení, ale zcela klíčové je, že má někdo z této malé skupiny (říká se jí core devs, něco jako klíčoví vývojáři) práva nad repozitářem. Je tak možné chybu rychle opravit s malým rizikem prosáknutí informace.  Uvědomte si, že pokud k něčemu takovému dojde, musí někdo informaci veřejnosti předat. Má to udělat někdo anonymně třeba na Twitteru, nebo o tom má lídr nahrát video, vše vysvětlit a odpovědět na dotazy? V obou případech to bude konkrétní člověk a rozdíl je pouze v tom, jestli ho známe nebo ne. Nemíchejme dohromady decentralizaci a odpovědnost za projekt. 

Kdo financuje tým?

Programátoři jsou zvyklí na nadstandardní platy a je po nich velká poptávka. Kdo by je měl platit v decentralizovaném světě? Trochu světla do financování Bitcoin vývojářů vnesl BitMex. Podle jejich starší analýzy nejvíce vývojářů financují firmy Chaincode Labs, Blockstream, Lightning Labs a další. Hlavní tváří společnosti Blockstream je Adam Back, který je jeden z horkých kandidátů na Satoshiho. Kdyby tomu tak opravdu bylo, na Bitcoinu by stále pracoval Satoshi, jen v tichosti. Všimněte si, že za mnoha firmami stojí Venture Capital (VC) firmy. Mimochodem, na seznamu je také Square Crypto a sami se podívejte, kdo za touto firmou stojí.  Na kolik si přijde takový vývojář Bitcoinu? Pojďme prozkoumat, jak to chodí v Blockstream.  Bitcoin Core vývojáři si údajně mohou vydělat jen na bonusech až 4,000,000 USD ročně (hrubý přepočet na současnou cenu BTC) díky "akciové opci", která jim vyplácí 20 % platu v BTC. BTC je navázán na cenu, za kterou byl k mání v roce 2014. Zaměstnanci dostávají ročně jako součást platu fixní počet BTC, konkrétně 85 BTC.  Samozřejmě, že na každý si užívá tak pohádkovou odměnu. V minulosti se sem tam ozvali vývojáři, kteří si stěžovali, že dostávají málo, nebo vůbec nic. Zjevně záleží na tom, komu se zalíbíte a do jaké společnosti se dostanete. Berte údaje s rezervou, neboť dostat se k relevantním informacím není úplně snadné. Každopádně vývoj Bitcoinu je z výrazné části v režii velkých firem a není nějaký zásadní rozdíl mezi tímto způsobem a vývojem jiných projektů. Existují dokonce projekty, které jsou na tom výrazně lépe, neboť vstup VC firem odmítli na samém začátku.  Pro doplnění kontextu udělejme malou odbočku k decentralizaci sítě. Samozřejmě, že tým s VC firmami v zádech může disponovat výraznou konsensuální sílou, pokud ovládá významnou část daného zdroje. Projekty se v tomto dost výrazně liší a krásný přehled máme k dispozici díky týmu Messari. Některé projekty to opravdu přehnaly co se týká otevřenosti směrem k VC firmám a decentralizace tím zásadně trpí. Oblíbené projekty jako Solana či Terra jsou na tom s decentralizací hodně mizerně. Na druhou stranu tým budující Cardano od samého začátku odmítl vstup VC a na výsledku je to vidět. Většina mincí je v oběhu a zbytek se uvolní skrze monetární expanzi. Trojice týmů vlastní nepatrné množství ADA mincí. VC firmy nemají Cardano rádi, neboť v něm nemají od začátku zainvestováno. Naopak komunita tento přístup oceňuje a o decentralizaci bedlivě pečuje.  Věříte pohádce o tom, že Bitcoin je nejvíce decentralizovaná síť na světě? Nejspíš nikdy nebude a má to své logické důvody. Paretův princip 80/20 platí i pro decentralizaci, takže je zcela přirozené, že 80 % sítě bude ovládat 20 % subjektů. Lidstvo si neví rady s tím, jak tento princip obejít. V praxi jsme na tom bohužel dokonce ještě mnohem hůř, než je poměr 80/20. Podle nedávno publikované studie 10 % těžařů ovládá 90 % těžební kapacity Bitcoinu a pouze 0,1%, což je asi 50 subjektů, kontroluje skoro 50% hash-rate. Bitcoin rozhodně není žádný šampion v decentralizaci a znovu opakuji, svět přirozeně tíhne k centralizaci. Dokud se na decentralizaci budou podílet lidé a jejich bohatství, nic lepšího než je poměr 80/20 není z dlouhodobé perspektivy pravděpodobně dosažitelný.  Tato odbočka pro nás byla důležitá, neboť vidíme, že sítě mohou mít vážné existenční problémy. Jak se dají tyto vážné problémy řešit a jak se může decentralizace zvýšit? Obloukem se vracíme k týmu. Týmy přece mají kontrolu nad pravidly sítí. Navíc mohou komunikovat s komunitou a naslouchat jejím názorům a požadavkům. Následně mohou realizovat jejich přání. Tým je entita, na kterou se dá ukázat prstem pokud má projekt vážný problém.  Jak jsme si řekli, mezi týmem a uživateli sítě je určitá společenská smlouva. Na této úrovni musí probíhat řízený dialog a věcná debata. Někdy mám pocit, že v rámci Bitcoinu je tato debata dopředu odsouzená na základě argumentu “že síť se nikdy nezmění”. Tohle mohou tvrdit neinformovaní ekonomové, nebo moonboys na YouTube. Každý ajťák vám rád potvrdí, že je to jen hloupá ideologie a nesmysl.  Ať už vývoj financuje kdokoliv, společenská smlouva nedovolí vývojářům měnit kritické parametry pravidel bez konzultace s uživateli, respektive s provozovateli plných uzlů. Každý kdo provozuje plný uzel by se měl podívat, jaké změny v kódu proběhly a jestli jsou nová pravidla (provedené změny) veřejně akceptovatelné. Kdyby tým změnil něco zásadního, jako třeba monetární politiku Bitcoinu, ať už tajně, nebo veřejně, provozovatelé uzlů by se museli rozhodnout, jaká verze pro ně bude ten pravý Bitcoin. Pravděpodobně by došlo k vášnivé debatě napříč komunitou a rozvětvení chainu tak, jak už se to v minulosti stalo.  Mnoho projektů nemá problém přiznat existenci týmu, jeho financování, a má své výrazné tváře. Místo hraní si na nezměnitelnost software pod rouškou decentralizace či anonymity zvolili cestu transparentnosti a komunikace. Spoustě lidem to vyhovuje a oceňují, že se problémy dané sítě řeší, nebo si rádi poslechnou, kam bude směřovat budoucí vývoj. Tohle je nesmírně důležité. Jak jsem popsal výše, jako uživatel sítě a vlastník mincí musíte mít pocit, že máte nějakou kontrolu nad samotnou sítí, nebo alespoň dostatek informací. Hlas většiny je většinou správný a měl by být vyslyšen. Může hrát tým mrtvého brouka, pokud si bude většina lidí na něco stěžovat? Může tým říct, že něco dělat nebude, protože to “nejde”? Má tým mlžit, když ví, že něco skutečně nejde technologicky vyřešit, nebo na to není dostatek prostředků? To jsou složité otázky a sami hledejte odpovědi.  Změna pravidel sítě není nutně v rozporu s decentralizací. To je také častý omyl. Pokud se změnou pravidel bude souhlasit většina, nebo je zcela zjevné, že je vylepšení přínosem pro všechny, má se změna realizovat. V Ethereum komunitě vidíme vášnivé debaty nad složitými otázkami. To je ale zcela v pořádku. Občas mě překvapuje nadutost lidí z bitcoinového tábora, kteří to odsuzují.  Nyní si položte otázku. Je lepší, když je tým placený VC firmami, nějakým oligarchou, nebo má projektovou pokladnu, kterou naplnilo ICO? Financování týmu musí být v první řadě transparentní. V druhé řadě by se měl tým snažit o zavedení procesů, které budou ctít principy decentralizace. To může platit i na úrovni financování. Projekt může mít pokladnici, kam se odvádí část s vybraných poplatků. Tyto peníze jsou následně použité na vývoj a výzkum. Realizace něčeho takového je složitý úkol a v tomto textu není na širší popis prostor. Nicméně mnoho projektů se touto cestou vydalo a probíhá mnoho velmi zajímavých experimentů, které zatím fungují relativně dobře. Uvědomte si, že každý rozpočet se jednou vyčerpá. Tým potřebuje financování a nejlepší je, když tým sponzoruje komunita tím, že síť používá. Komunita má narozdíl od VC firem čestné zájmy.  Pojďme si to shrnout. Z pohledu decentralizace by měl být tým financovaný komunitou, ideálně z projektové pokladny, a měl by plnit společenskou zakázku. Komunita by dokonce měla rozhodovat o tom, kdo v týmu bude. Není ideální, když se tým drží u kormidla a nikdo ho nemůže sesadit. Tohle vše má své problémy k vyřešení, ale je to rozhodně lepší přístup, než když tým plní úkoly jež diktují VC firmy a nikdo moc nevidí do rozhodovacího procesu. 

Když vládne cenzura

Na Bitcoin komunitě mě od začátku udivovala jedna věc. Nemožnost věcně debatovat o technických problémech. Nepopulární komentáře jsou běžně mazány na českých i zahraničních sociálních fórech. Dokonce i na těch oficiálních. Kdo si nedá pokoj, je vyloučen úplně, nebo donucen k odchodu. Autor textu to zažil na vlastní kůži. Nikde jinde jsem nezažil tak vysokou míru cenzury a nechuť ke konstruktivní kritice jako v Bitcoin komunitě. Kde to má kořeny? V dávné minulosti Bitcoinu. Na bitcoin.org se dozvíte, že oficiální fóra jsou především BitcoinTalk a Reddit (r/Bitcoin). Tam se v minulosti vedla vášnivá debata o zvětšení bloku. Tyto pokusy byly opakovaně blokovány malou skupinou vývojářů a vše dospělo do bodu, kdy se debata začala mohutně cenzurovat. Klíčová diskusní fóra ovládá jeden moderátor pod přezdívkou Theymos. Pokud se chcete dozvědět o začátcích cenzury více, doporučuji článek, který tuto historii popisuje a předkládá mnoho důkazů. Cenzuru si zažil dokonce Slush. Článek upozorňuje, že se mazaly dokonce Satoshiho příspěvky. Theymos, občanským jménem Michael Marquardt, mohutně cenzuruje debaty na klíčových Bitcoin fórech. Dále žádá lidi o dary na podporu Bitcoinu ekosystému, které si údajně nechává pro sebe a slíbené věci nedodává. Cenzuru provádí nejen Theymos, ale i další lidé, jako třeba /u/BashCo a /u/frankenmint. Není divu, že když panuje cenzura u samotných kořenů Bitcoinu, pokračují admini na ostatních fórech ve stejném duchu.  Částečně to chápu, neboť pokud se o problému nedebatuje a komunita neví jak se k problémům staví tým, neví to nikdo a všichni jen spekulují. Nejistota je nekomfortní a v lidem to může vyvolávat pocit, že kolem největšího ekonomického vynálezu na světě není vše růžové. Cenzura je pohodlné a rychlé řešení. Tento přístup je špatně. Cenzuru je vždy nutné rázně odmítnout.  Je k cenzuře nějaký rozumný a morálně obhajitelný důvod? Na to vám nyní neodpovím, ale nabídnu perspektivu lidí, kteří ji obhaují. Theymos si o demokracii myslí následující:

“Demokracie je obecně dost neefektivní při přijímání dobrých rozhodnutí.”

Pieter Wuille, jeden z předních vývojáří zastává tento názor:

“Pokud chcete, aby o hospodářské politice měny rozhodovala většina, navrhuji fiat měny. Slyšel jsem, že tento přístup používají už delší dobu. Pravidla konsensu Bitcoinu jsou systémem konsensu, nikoliv demokracie. Buď najděte řešení, na kterém se všichni shodnou, nebo ne.”

Je těžké se těmito argumenty ztotožnit, neboť většině lidí se v demokracii žije dobře a hlavně, nic není černobílé. Nedávno vyšel pěkný článek o rozpočtu na bezpečnost na lupě. Komunita vždy byla ujišťována influencery, že snižující se monetární expanze bude postupně nahrazena zvyšujícími se poplatky. To se však zjevně neděje. Bitcoin není tak používaný, jak se lidé domnívali a poplatky jsou v porovnání třeba s Ethereem nízké. Co teď? Má komunita složit ruce do klína a čekat co bude dál? Mají core vývojáři a moderátoři morální právo držet status quo a cenzurovat debatu? Pokud bychom to připustili, musíme konstatovat, že tato malá skupina v podstatě vlastní Bitcoin. Myslíte si, že to tak je?  Představte si, že bude rozpočet na bezpečnost po příštím halvingu klesat. Někoho by napadlo zavést inflaci nebo upravit nějaký parametr protokolu, čímž by se rozpočet na bezpečnost zvýšil. Komunita má právo na tohle téma vést seriózní debatu bez cenzury, ať už je výsledek jakýkoliv. Nemyslím si, že Bitcoin potřebuje tento druh cenzury, jež se obhajuje ochranou monetární politiky. Jsou i jiná témata, třeba již zmíněná nízká decentralizace, či rozpočet na bezpečnost, která by se řešit měla. Vždy by měl existovat plán B pro případ, že plán A selže.  Bitcoin si na začátku získal pozornost hardcore libertariánů. Nyní je však převálcovali paternalističtí autokraté. Tito pánové vládnou železnou pěstí, mažou příspěvky, které považují za "nebezpečné" pro komunitu, a věří, že jak online sociální komunita, tak samotný Bitcoin nejsou schopny samoregulace. Místo toho věří, že jen díky paternalistické moudrosti jejich vlastních myslí bude Bitcoin někdy něco znamenat. Bitcoin komunita dnes přijímá tvrdou cenzuru jako fakt, ale nebylo tomu tak vždy. Je smutné, že mnozí členové bitcoinové komunity, včetně těch, kteří se označují za cypherpunkery, libertariány a kryptoanarchisty, se se současným stavem spokojili. Nejenže se nepokoušejí proti této tyranii bojovat, ale nenuceně ji přijímají, obhajují ji a nadále se účastní silně cenzurovaných fór, kde je zabráněno tomu, aby hlasy značné části jejich komunity byly vůbec slyšet.  Jaký je stav komunity dnes? Je to opravdu hodně smutná podívaná. Lidé si na oči nasadili červené klapky a jediné co je zajímá je cena. Aby obhájili relevanci Bitcoinu, útočí na ostatní projekty. Vymýšlí argumenty, tkeré přestávají normální lidé chápat a které začínají působit spíše trapně. Pokud se obhajoba Bitcoinu dostává do této sféry, začal bych být velmi opatrný. Může to znamenat, že propagátoři bitcoinové revoluce jsou v určité argumentační nouzi a neví kudy dál. Slibují disrupci států, ale netuší jak na to. Běžní lidé nestojí o revoluci, ale o rychlý prachy. Většina obsahu YouTuberů se stáčí k tématům, které jsou pro Bitcoin zcela irelevantní. Influenceři obecně neměří všem stejným metrem a často u jiných projektů kritizují věci, které jsou v případě Bitcoinu v mnohem horším stavu. Intelektuální čestnost dnes nikomu nic neříká.  Tito lidé bohužel neznají dobře ani ekosystém Bitcoinu. Jak fungují ostatní projekty netuší vůbec a rádi se vymlouvají, “že tomu vlastně nerozumí”. Tito lidé by měli mlčet a víc studovat. Místo toho tvoří krypto bulvár. U Bitcoinu vidí vše sluníčkově, vše ostatní je dopředu odsouzeno k zániku. Na co sáhne Jack Dorsey, to je svaté. Kdokoliv se pokusí naznačit, že s Bitcoinem není vše v pořádku, je navždy zadupán do země. Tahle mentalita začíná být dost na obtíž. Vsaďte se, že o cenzuře ve vlastním ekosystému influenceři nikdy veřejně nepromluví a nepřipustí si ji. Rozhodně s tím nezačnou cíleně bojovat. Jenže kdo jiný než právě oni by měli vystoupit z komfortní zóny a začít něco dělat? 

Decentralizace a demokracie

Když se zamyslíte nad tím, jak funguje síťový konsensus, zjistíte že funguje na principech demokracie. Každý jednotlivý node v síti se může rozhodnout, jestli nový blok akceptuje nebo ne. Má to však háček. Toto rozhodnutí dělá klient sám skrze zdrojový kód. Uživatelé klienty pouze nainstalují. Většina lidí na planetě si nedokáže klienta upravit k obrazu svému. To je v pořádku, nedává smysl, aby měl každý jiná pravidla. Uživatelé dělají rozhodnutí jen na úrovni volby klienta. Ale i to se dá považovat za demokratickou volbu.  Narážíme však na další problém. Většina lidí nikdy nebude provozovat plný uzel a předpokládám, že se nikdy nedostaneme ani na 1 %. Nevím, jestli je fér říct, že každý tu možnost má, neboť většina lidí nemá dostatečné technické znalosti, čas, peníze, a nakonec ani chuť. Z tohoto úhlu pohledu bude síť vždy ovládat jen malá část uživatelů. Znamená to, že ostatní uživatelé nemají mít v systému žádnou rozhodovací moc? Dokonce nesmí mít ani negativní názor?  Doposud jsme se bavili jen o síťovém konsensu. Jak jsme si v článku vysvětlili, důležitá je také kontrola nad pravidly protokolu. Tu mají v případě Bitcoinu v moci core vývojáři a moderátoři fór, kteří nemají k demokracii vřelý vztah. V bitcoin ekosystému nečekejte na žádné vážné téma otevřenou a konstruktivní debatu. Když se o ni pokusíte, v lepším případě budou hrát moderátoři a influenceři problémy do outu, v tom horším váš příspěvek rovnou bez mrknutí oka smažou. Tohle nemá s demokracií nic společného.  Pokud menšina vládne tvrdou rukou většině, jde to proti principům decentralizace, pokud se na ni díváme skrze optiku síťového konsensu. Rozumím, že diktatura a centralizace jsou efektivní prostředky pro prosazovaní pravidel a řízení projektu. Přesto se nemyslím, že je to dobrá cesta. Výsledky vidíme každý den. Na Bitcoin se nabalila ideologie a mnoho falešných narativů. Komunita je rozhádaná a influenceři hledají společného nepřítele a zástupná témata, aby se vyhnuli nepříjemným tématům. Bitcoineři se rádi baví o svobodě a pozitivním přínosu Bitcoinu pro celou společnost. Ve skutečnosti se ale nemůžete ani svobodně vyjádřit k relevantním problémům sítě. Mají lidé adoptovat monetární politiku bitcoinu na úkor svobody? Tím si nejsem vůbec jistý. V podstatě by tímto krokem schvalovali cenzuru a já si nemyslím, že tohle společnost chce. 

Závěr

Bitcoin není etalonem kvality, co se týká decentralizace sítě a transparentnosti na úrovni pravidel protokolu. Realita je taková, že decentralizace snad všech běžících sítí v čase neustále slábne a téma decentralizace na úrovni řízení projektu je stále mladé. Bitcoin zamrznul v minulosti a nemění se. Nemění se, protože to vyhovuje úzké skupině lidí a komunita se snaží tvářit, že je to tak v pořádku. Cenzura je standard, který komunita stádovitě akceptovala. Pokud roste cena, je vše v pořádku, vše funguje a nikdo nemá potřebu nic řešit. Dokud komunita neprocitne a nezačne se bavit o budoucnosti, bude většina lidí jen spekulovat na cenu. K nějaké hlubší společenské změně nedojde.  Mimochodem, až vám bude Jack Dorsey tvrdit, že web3 vždy ovládne VC, tak se ho zeptejte, jaký kapitál ovládá pravidla Bitcoinu, a jeho infrastrukturu. Bitcoin ze značné části kontrolují právě VC firmy, a to nejen na úrovni pravidel, ale i na úrovni těžby či výroby ASIC minerů. Stovky velkých VC firem významně investovalo do Bitcoin infrastruktury už v roce 2015. Jack to dobře ví. Ví i to, že web3 je relevantní téma, neboť se o něj sám zajímá a stal se členem boardu projekty Bluesky, která na decentralizaci sociálních sítí pracuje.  Dnes VC firmy investují do mnoha projektů napříč celým krypto prostorem. S tím se nedá nic moc dělat, ale není to nutně jen negativní, jak si někdo může myslet. Výzkum a vývoj něco stojí a pokud chceme dosáhnout pokroku v oblastech decentralizace, kryptografie, škálovatelnosti atd., musí to někdo financovat. To je prostě realita. Vytvořit fungující Proof-of-Stake zabralo roky úsilí a stálo miliony dolarů. Ani Segwit nebyl zadarmo. Zjistěte si, kolik to stálo, kdo to sponzoroval a komu to hrálo do karet. Netvařme se, že kolem Bitcoinu či decentralizace je vše svaté. Vlivní lidé a jejich zájmy vždy budou řídit chod dějin.  Závěrem si odpovězme na otázku z úvodu. Kde končí decentralizace? Decentralizace končí tam, kde jsou lidi. Jakýkoliv síťový konsensus je pouhým pokusem o decentralizaci a výsledky nejsou kdovíjak oslnivé. O nějakém úspěchu se však bavit můžeme a rozhodně neplatí, že jednotlivec může nějakou síť zastavit. Jakmile přijde řeč na řízení projektu, je vše mnohem složitější a decentralizace je téměř nemožná. Jak jsme viděli, Bitcoin je v rukou hrstky lidí, kteří mají blízko k diktatuře a cenzuře. Na druhou stranu už dnes najdeme projekty, kde lidé decentralizovaně hlasují o financování projektů na podporu ekosystému z projektové pokladny, která je plněna z vybraných poplatků. To je velmi povzbudivé. Dává nám to naději do budoucna, že i na úrovni řízení projektu se dá k decentralizaci více přiblížit a cenzura nemusí být hlavním pomocníkem týmu.  V článku jsem rozhodně nepokryl vše. Nedotkli jsme se například témat jako Bitcoin Improvement Proposal (BIP) a hlasování. Ono to nedává moc smysl, pokud je debata od začátku cenzurovaná. Přesto je dobré vědět jak tyhle věci alespoň na papíře fungují jak u Bitcoinu, tak u jiných projektů. O tom zase někdy příště.  [twitter-follow username="btctip_cz" scheme="dark"]. [easy-social-share buttons="facebook,twitter,linkedin" counters=1 counter_pos="inside" hide_names="no" template="tiny-retina"]